Stále na cestě aneb 32 míst, které stojí za to zažít

Hledání dle nálepek

Legenda:

  • Jak na to odkazuje na příspěvky, u kterých existuje podezření na přítomnost informační hodnoty
  • Naopak Lehkost bytí poukazuje na příspěvky myšlené spíše s humorem a nadsázkou.
  • V kolonce „Best of“ naleznete příspěvky vybrané mezi vybranými.

... a teď nalezené příspěvky:

Krátce: z vězení na poštovní známku

Dnes pouze kratičce z cyklu „pohnuté životní osudy“:

Kaloň egyptský na obrázku je jeden z asi patnácti svého druhu, kteří byli zatčeni tureckou armádou (společně se mnou a mými kolegy), drženi v zajetí na vojenské základně a na policejní stanici a poté propuštěni z balkonu oné stanice pod přísným policejním dohledem. Nakonec ještě skončil zvěčněn na poštovní známce, což sami uznejte, že je životní dráha, kterou se jen nějaký kaloň pochlubit nemůže.

Nedávno mi totiž napsal jeden sběratel poštovních známek s netopýří tematikou, že litevská firma vytvořila nigerijsou známku podle mé fotky. A byl hrozně zvědavý, jestli se k tomu váže nějaká historka, o kterou bych se s ním podělil. A tak jsem se chtěl podělit i s Vámi.

Více o historkách z vězení třeba jednou tady na blogu, zachovejte mi přízeň!
Athaj

32 míst, které stojí za to zažít

Novým podtitulem tohoto blogu budiž „třicet dva míst, které stojí za to zažít“. Od svých dvacetin jsem strávil na cestách více než rok života a jsem tomu rád. Cesty pro mě jsou velkým zdrojem inspirace a věřím, že má smysl se alespoň pokusit se o tuto inspiraci podělit.

Good bye, London ... jaké to vlastně bylo?

Jenom klid a nohy v teple, slýchají často horké hlavy. A mně tento bonmot často vytane v mysli při kontemplaci nad nedávno minulou návštěvou britské metropole. Rád bych touto cestou Londýnu věnoval ještě jednu laskavou vzpomínku. Fascinují mne totiž některé kulturně společenské jevy.

… a kromě psané vzpomínky ještě i pár posledních fotek z Londýna … jestli se Vám nechce číst, stačí sjet dolů :)

Jazykové jednohubky (Made in UK)

Už jste nekdy zkoušeli napsat do Googlu „STFG“?

Sedím si takhle v čekárně, obklopen svými osmi zavazadly (OK, trošku jsem si zapřeháněl, tak o tři), poklidně upadám do cestovní letargie. Upadám a neupadám, cítím, jak mě něco stále dráždí a provokuje. Nedá mi to, vyhrábnu mozek na chvíli z bažiny a ejhle: skupinka česky mluvících. Chvíli jsem poslouchal to výrazivo, při kterém by se i krysy schovaly hlouběji do kanálu, a intenzivně mi u toho vrtalo hlavou, co mi na nich vlastně stojí v sobotu v půl sedmé ráno za pozornost. A pak mi začalo svítat.

Londýn '15: Jídlo a stravování

V předminulém příspěvku o přirozeně se nabízejících tématech k hovoru jsme zmínili jídlo a dobrovolně jej nechali na příště. Je to oblast vskutku rozsáhlá a vlivem závažnosti na život lidský zásadně nezanedbatelná. Proto člověk zůstává v úžasu stát a hledět, kterak tento aspekt života v civilizované zemi jako je Spojené království představuje

Oslava Valentýna na železnici

Svátek Sv. Valentýna mě nechává zpravidla vcelku chladným. Tady v Londýně mne ale pobavila valentýnská oslava v podání jihozápadní železnice. A vlastně nejvíc mne na tom zaujal ten kontrast mezi velmi konzervativním přístupem všech ke všemu a tím, že železniční moloch se zvedne k takovému drobnému avšak celoplošnému vtípku.

Londýn '15: Pojďme si povídat

Nedávno mi přistálo ve schránce:

„Znáte někdo nějakou knihu, kde jsou různá témata ke konverzaci v cizích jazycích? 
Máte třeba soubor otázek k nějakému zajímavému   tématu (tématům)? Rádi bychom si
procvičili v tandemu cizí jazyk, ale zatím nám chybí témata. Něco, nad čím by šlo 
třeba déle diskutovat nebo co by nešlo odbýt jednou větou.“ 

Přiznám se, že na první pohled mi to přišlo značně komické. Vzpomněl jsem si na ten mail až tady, když jsem si uvědomil, že na tom cosi může být. Zajímavou vlastností cestování po ne-až-tak-dalekých krajích a poznávání místní kultury je vskutečnosti ten fakt, že místní zvyklosti, jakkoliv bizarní, jsou zpravidla alespoň nějak připodobnitelné těm našim. A právě to dává, jak tu zjišťují, širokou paletu témat pro konverzaci, ať už s místními či ostatní zde vegetující náplavou, mezi kterou se řadím i já sám. V dalekých krajích to funguje hůře: diskuse s africkými Himby či indickými venkovany o tom, odkud má správné téct tepla voda nebo zda je lepší jíst pětkrát denně nebo jen čtyřikrát, bude minimálně zvláštní a plná kulturního a sociálního neporozumění.

Londýn '15: Velká věda I.

Jak již padlo, prapůvodní příčinou mé existence ve Spojeném království je pracovní stáž na půdě Národní fyzikální laboratoře (NPL), kam docházím jako hostující pracovník ze spřátelené dálněvýchodní instituce. V této sérii příspěvků bych rád lehkou formou tuto budoucí ozdobu mého CV přiblížil svým kamarádům a kolegům z branže (ale na své si doufám přijdou i humanitně zaměření :) Obrazová příloha je dnes pouze volně související a naleznete ji dole.

Pondělí

Můj kontakt začal v pondělí brzy ráno na vrátnici NPL srazem s Andrewem, mým zdejším šéfem. Brzy ráno je tady naštěstí až o půl desáté.

Londýn '15: Začátky

Jak jste se mnozí asi doslechli, byl jsem vyslán svým mateřským ústavem na pár týdnů na zkušenou do Spojeného království do oblasti Londýna.

Druhou lednovou sobotu jsem se obtěžkán zavazadly vydal (opět) na cestu. Sice už to není úplně ten způsob cestování jakému jsem se s chutí oddával dříve, nicméně staré reflexy fungují a už samotná cesta ve mně vzbuzovala takové to zdravé napětí a očekávání. Abych z toho nevyšel úplně s prázdnou, hned mne