Stále na cestě aneb 32 míst, které stojí za to zažít

Hledání dle nálepek

Legenda:

  • Jak na to odkazuje na příspěvky, u kterých existuje podezření na přítomnost informační hodnoty
  • Naopak Lehkost bytí poukazuje na příspěvky myšlené spíše s humorem a nadsázkou.
  • V kolonce „Best of“ naleznete příspěvky vybrané mezi vybranými.

... a teď nalezené příspěvky:

Krátce: z vězení na poštovní známku

Dnes pouze kratičce z cyklu „pohnuté životní osudy“:

Kaloň egyptský na obrázku je jeden z asi patnácti svého druhu, kteří byli zatčeni tureckou armádou (společně se mnou a mými kolegy), drženi v zajetí na vojenské základně a na policejní stanici a poté propuštěni z balkonu oné stanice pod přísným policejním dohledem. Nakonec ještě skončil zvěčněn na poštovní známce, což sami uznejte, že je životní dráha, kterou se jen nějaký kaloň pochlubit nemůže.

Nedávno mi totiž napsal jeden sběratel poštovních známek s netopýří tematikou, že litevská firma vytvořila nigerijsou známku podle mé fotky. A byl hrozně zvědavý, jestli se k tomu váže nějaká historka, o kterou bych se s ním podělil. A tak jsem se chtěl podělit i s Vámi.

Více o historkách z vězení třeba jednou tady na blogu, zachovejte mi přízeň!
Athaj

#3: Na velbloudí farmě (Omán)

Tez stale na ceste (Oman, 2007)

Dnešní příspěvek nás zanese do doby, kdy hudební scénu opustili Luciano Pavarotti a Joe Zawinul a ekonomika ještě netušila o nějaké krizi. My jsme se tehdy vydali do Ománu zjistit, kterak se dá přežít v prostředí, kde teplota neklesá pod 30 °C ani v klimatizované místnosti. Pro dnešní příspěvek je důležité to, že nezaměnitelnou ikonou této Perským a Arabským zálivem omývané země je dodnes velbloud. A to navzdory tomu, že terénní Toyoty jsou dnes již praktičtější jak ve smyslu užitné hodnoty, tak ve smyslu společenského statusu.

Na první ománský pohled by se mohlo zdát, že nejdůležitější úlohou velbloudů je toulat se po krajině a překážet na silnicích.

#2 Španělsko: Cesta do Santiaga

Svatojakubská pouť (Camino de Santiago) je tradiční křesťanská poutní cesta, vedoucí k ostatkům sv. Jakuba Staršího, uložených v katedrále uprostřed městečka Santiago de Compostella na severovýchodě Španělska. Dodnes do tohoto svatého města (třetího po Římu a Jeruzalému) vede spleť tras, vedoucích zejména (směrem) z Itálie, Francie a Portugalska, a nespočet různých odboček a propojek. Po této spleti se každoročně vydávají zástupy poutníků hledat sebe sama, odpovědi na otázky nebo jinou formu duchovního prožitku.

Rychlá varianta: nemám čas číst, chci se podívat na fotky >>>.

32 míst, které stojí za to zažít

Novým podtitulem tohoto blogu budiž „třicet dva míst, které stojí za to zažít“. Od svých dvacetin jsem strávil na cestách více než rok života a jsem tomu rád. Cesty pro mě jsou velkým zdrojem inspirace a věřím, že má smysl se alespoň pokusit se o tuto inspiraci podělit.

Good bye, London ... jaké to vlastně bylo?

Jenom klid a nohy v teple, slýchají často horké hlavy. A mně tento bonmot často vytane v mysli při kontemplaci nad nedávno minulou návštěvou britské metropole. Rád bych touto cestou Londýnu věnoval ještě jednu laskavou vzpomínku. Fascinují mne totiž některé kulturně společenské jevy.

… a kromě psané vzpomínky ještě i pár posledních fotek z Londýna … jestli se Vám nechce číst, stačí sjet dolů :)

Jazykové jednohubky (Made in UK)

Už jste nekdy zkoušeli napsat do Googlu „STFG“?

Sedím si takhle v čekárně, obklopen svými osmi zavazadly (OK, trošku jsem si zapřeháněl, tak o tři), poklidně upadám do cestovní letargie. Upadám a neupadám, cítím, jak mě něco stále dráždí a provokuje. Nedá mi to, vyhrábnu mozek na chvíli z bažiny a ejhle: skupinka česky mluvících. Chvíli jsem poslouchal to výrazivo, při kterém by se i krysy schovaly hlouběji do kanálu, a intenzivně mi u toho vrtalo hlavou, co mi na nich vlastně stojí v sobotu v půl sedmé ráno za pozornost. A pak mi začalo svítat.

5 důvodů, proč žít Brighton

Jednoho večera si tak sedím a přemýšlím o emigraci, brouzdaje u toho po síti sítí. V jednu chvíli jsem se ocitl na webu „Nezávislé“ (významné místní periodikum, v orig. The Independent), kde jsem narazil na anketu o to nej- město v Británii. Už na první pohled mě v názvu článku [1] zaujala fráze „dvanáct nejžitelnějších měst“, což mi nutně připomnělo mé téměř rodné téměř město [2].

Londýn '15: taxonomie dopravního systému 

… aneb Je to jízda II.

Jak se liší underground od overgroundu a co mají společného s tramvají a DLR či BFLMPSVZ? Lze místo do metra omylem nasednout na vlak a místo na vlak na tramvaj? Lze v Londýně cestovat jenom autobusem, aby to bylo o něco levnější? Vyplatí se přestoupit jen dvakrát nebo je to rychlejší na tři přestupy? A kolik tedy stojí cesta z A do B? Tuto a mnoho dalších otázek jsem si kladl při prvním setkání s londýnskou hromadnou dopravou. V dnešním příspěvku se pokusím vrhnout (myšleno spíše obrazně než fyzicky) na tuto problematiku trochu světla. A jak jinak než mírně odlehčenou formou.

Londýn '15: Jídlo a stravování

V předminulém příspěvku o přirozeně se nabízejících tématech k hovoru jsme zmínili jídlo a dobrovolně jej nechali na příště. Je to oblast vskutku rozsáhlá a vlivem závažnosti na život lidský zásadně nezanedbatelná. Proto člověk zůstává v úžasu stát a hledět, kterak tento aspekt života v civilizované zemi jako je Spojené království představuje

Oslava Valentýna na železnici

Svátek Sv. Valentýna mě nechává zpravidla vcelku chladným. Tady v Londýně mne ale pobavila valentýnská oslava v podání jihozápadní železnice. A vlastně nejvíc mne na tom zaujal ten kontrast mezi velmi konzervativním přístupem všech ke všemu a tím, že železniční moloch se zvedne k takovému drobnému avšak celoplošnému vtípku.

Londýn '15: Pojďme si povídat

Nedávno mi přistálo ve schránce:

„Znáte někdo nějakou knihu, kde jsou různá témata ke konverzaci v cizích jazycích? 
Máte třeba soubor otázek k nějakému zajímavému   tématu (tématům)? Rádi bychom si
procvičili v tandemu cizí jazyk, ale zatím nám chybí témata. Něco, nad čím by šlo 
třeba déle diskutovat nebo co by nešlo odbýt jednou větou.“ 

Přiznám se, že na první pohled mi to přišlo značně komické. Vzpomněl jsem si na ten mail až tady, když jsem si uvědomil, že na tom cosi může být. Zajímavou vlastností cestování po ne-až-tak-dalekých krajích a poznávání místní kultury je vskutečnosti ten fakt, že místní zvyklosti, jakkoliv bizarní, jsou zpravidla alespoň nějak připodobnitelné těm našim. A právě to dává, jak tu zjišťují, širokou paletu témat pro konverzaci, ať už s místními či ostatní zde vegetující náplavou, mezi kterou se řadím i já sám. V dalekých krajích to funguje hůře: diskuse s africkými Himby či indickými venkovany o tom, odkud má správné téct tepla voda nebo zda je lepší jíst pětkrát denně nebo jen čtyřikrát, bude minimálně zvláštní a plná kulturního a sociálního neporozumění.

Londýn '15: Oyster a hotovo

aneb Je to jízda I.

Základní dovedností nutnou k přežití ve zdejší džungli je bezesporu cestování městskou hromadnou dopravou. Cílem tohoto příspěvku je přiblížit její fungování v oblasti londýnské pro ty, kteří se sem hodlají vypravit. Zároveň bych rád využil právě této chvíle, kdy jsou vzpomínky na vlastní dopravní strasti stále ještě živé a zároveň si pamatuji drobné mnemotechnické pomůcky, které mi orientaci v dramatických prvopočátcích usnadnily.

Abych nevzbudil marná očekávání: zatím se  ve zdejší dopravě orientuji jen o něco lépe než v zeměpisu státu Zacatecas v Mexiku, nicméně už se mi asi třikrát povedlo dojet tam, kam jsem skutečně chtěl. Pro zvídavé, mezitím jsem se asi pětkrát smířil s tím, kam jsem nakonec dojel a jenom asi dvakrát jsem skončil fakt někde mimo.

Základní výbavou pro přežití je

Londýn '15: Velká věda I.

Jak již padlo, prapůvodní příčinou mé existence ve Spojeném království je pracovní stáž na půdě Národní fyzikální laboratoře (NPL), kam docházím jako hostující pracovník ze spřátelené dálněvýchodní instituce. V této sérii příspěvků bych rád lehkou formou tuto budoucí ozdobu mého CV přiblížil svým kamarádům a kolegům z branže (ale na své si doufám přijdou i humanitně zaměření :) Obrazová příloha je dnes pouze volně související a naleznete ji dole.

Pondělí

Můj kontakt začal v pondělí brzy ráno na vrátnici NPL srazem s Andrewem, mým zdejším šéfem. Brzy ráno je tady naštěstí až o půl desáté.

Londýn '15: Začátky

Jak jste se mnozí asi doslechli, byl jsem vyslán svým mateřským ústavem na pár týdnů na zkušenou do Spojeného království do oblasti Londýna.

Druhou lednovou sobotu jsem se obtěžkán zavazadly vydal (opět) na cestu. Sice už to není úplně ten způsob cestování jakému jsem se s chutí oddával dříve, nicméně staré reflexy fungují a už samotná cesta ve mně vzbuzovala takové to zdravé napětí a očekávání. Abych z toho nevyšel úplně s prázdnou, hned mne