Stále na cestě aneb 32 míst, které stojí za to zažít

5 důvodů, proč žít Brighton

Jednoho večera si tak sedím a přemýšlím o emigraci, brouzdaje u toho po síti sítí. V jednu chvíli jsem se ocitl na webu „Nezávislé“ (významné místní periodikum, v orig. The Independent), kde jsem narazil na anketu o to nej- město v Británii. Už na první pohled mě v názvu článku [1] zaujala fráze „dvanáct nejžitelnějších měst“, což mi nutně připomnělo mé téměř rodné téměř město [2].

Mimochodem, dnešní příspěvek je spíše pro vizuálně založené. Pár obrázků a maximálně nějaká rádoby vtipná historka k tomu. To jen tak, abyste věděli.

Na prvním místě se v anketě umístil Brighton, malebné to přístavní městečko na jihu království. To mi matně připomnělo, že právě z Brightonu pochází kamarád Matthew, kterého jsme potkali loni ve Španělsku. Zpráva na FB dala zprávu na FB a vypravili jsme se na již předem zdařilý výlet do víru víkendu v maloměstě.

[1] viz http://www.independent.co.uk/news/uk/home-news/the-12-most-liveable-cities-in-britain-8890228.html

[2] Je to vtipný, ale Brno JE město. – Pozn. ed.

Dokladem naší pečlivé pozornosti, které jsme místu po zásluze věnovali, budiž sada obrázků aparátem pořízená. Nicméně nešlo si nevšimnout toho, že tu něco nehraje… (pokračování dole pod obrázky)

Brighton vs. Brno

Po celou dobu návštěvy ve mě narůstal pocit, že Brighton je sice kouzelné místo, ale vlastně má s mým domovským městem ledasco společného. A že by to potenciálně bylo skvělé nové partnerské město Brna zde v málem rozpojeném království. Posuďte sami:

(1) Slavnými tradičními artefakty Brna je kolo a drak. Draka zanedbáme, byť v Brightonu si draka lze snadno udělat v některé z četných místních pivnic. Kolo zde však mají, a dokonce ještě o něco majestátnější než v Brně (byť základní myšlenka je sprostě šlohnutá z nejmenovaného města cca 70 mil na sever). Na rozdíl od toho brněnského se v něm můžete dokonce svézt.

(2) Nejslavnějším moderním artefaktem Brna jsou hodiny na náměstí Svobody. K tomu mají v Brightonu adekvátní doplněk v podobně sochy obří vroubkované kulaté koblihy (doughnutu, znáte ze Simpsonů). Věřím, že detailnější asociaci si vytvoříte sami při pohledu na fotku. Zajímavostí je, že všichni návštěvníci se fotí s hlavou zastrčenou do otvoru v koblize (důkaz), což působí dosti explicitním dojmem.

(3) Dalším dominantním aspektem Brna je (nebo alespoň donedávna byla) kvalitní síť heren, která dokázala uspokojit i náročného hráče. Podobně je tomu v Brightonu s tím rozdílem, že herny jsou všechny umístěny na historickém přístavním molu (zvané lakonicky Brighton Pier, aby se správně propojil genius loci s duchem hazardu). Peníze zde lze prohrát ve vzrušujících disciplínách, jako jsou závody delfínů, autodráha anebo lov žlutých gumových kachniček.

(4) Neméně důležitým faktorem je i rekreační využití dostupného pobřeží. Poklidná lenost brněnského pr_glu(správné i/y/í/ý doplňte dle libosti) stejně jako bouřlivá nespoutanost pobřeží Atlantiku láká pracující třídu svou malebností k vybočení z kolejí každodennosti. Což v praxi znamená malé děti cachtající se na břehu a házejíce žabky i pozvolně se procházející seniory po příbřežní pěšince. A taky celý zbytek věkového spektra, který hledá krátké okamžiky lidského štěstí ve zvětralém pivu prokládaném smaženými polotovary, kteroužto manu jim naservírují v jedné z četných unimo-style luxusních restaurací.

(5) No a do pětice všeho podobného: stejně jako Brno bylo vždy semeništěm alternativní a rebelské kultury, tak i zde je vidět nedoceněný tvůrčí přetlak a potřebu nalajnování spodního proudu proti nedalekému velkoměstu. Pestré plakáty zvou na koncerty kapel, které jsou světoznámé v celém okruhu 35 mil kolem Brightonu. Vizuální umělci se realizují na betonových plochách, byť nutno podotknout, že vlastně docela řízeně a neanarchisticky – nejoblíbenějším maloformátem je zde elektrorozvodná budka. Trošku punk je i místní národní muzeum, které na malé ploše kombinuje expozici o starém Egyptě, moderním nábytku, islámu, první světové válce a fotbale. Abychom nezapomněli na divadelní umění, hitem je procházka úzkými uličkami potemnělého města (zvaná Ghost Walk), kdy na vás v průběhu výkladu o zazděných pannách a tajemných strašidlech občas vykoukne utržená lidská hlava. Děsivé.

Závěrem

… Nezbývá než pod tíhou uvedených argumentů konstatovat, že obě města stojí za to žít. S tímto vědomím jsme výlet úspěšně završili večeří ve vlaku a ve zdraví se vrátili domů. Statistiku zisků a ztrát nám trošku pokazil fakt, že chudák Matt si v pátek odpoledne zlomil nohu a celý víkend strávil v nemocnici. Ale jak dokládají předchozí řádky, snažili jsme se Brightonu proniknout do morku kostí i na vlastní pěst.

Díky vám, čtoucím, sdílejte, lajkujte a napište mi, jak se máte vy! Loučím se s vámi obligátím: Žít Brighton!

Athaj

Líbí se vám článek? Budu rád, když jej nasdílíte!

Také na cestě:

Comments



M R F R G