Stále na cestě aneb 32 míst, které stojí za to zažít

#3: Na velbloudí farmě (Omán)

Tez stale na ceste (Oman, 2007)

Dnešní příspěvek nás zanese do doby, kdy hudební scénu opustili Luciano Pavarotti a Joe Zawinul a ekonomika ještě netušila o nějaké krizi. My jsme se tehdy vydali do Ománu zjistit, kterak se dá přežít v prostředí, kde teplota neklesá pod 30 °C ani v klimatizované místnosti. Pro dnešní příspěvek je důležité to, že nezaměnitelnou ikonou této Perským a Arabským zálivem omývané země je dodnes velbloud. A to navzdory tomu, že terénní Toyoty jsou dnes již praktičtější jak ve smyslu užitné hodnoty, tak ve smyslu společenského statusu.

Na první ománský pohled by se mohlo zdát, že nejdůležitější úlohou velbloudů je toulat se po krajině a překážet na silnicích. Praví se tu dokonce, že výrazně nejčastější příčinou dopravních nehod na ománských silnicích jsou právě velbloudi. Faktem je, že dopravní značení zde tomu do jistě míry odpovídá: trojúhelníková značka se siluetou velblouda je zde k vidění častěji než kterákoliv jiná. A druhým faktem je, že zejména za šera je takový velbloud na dálnici vidět hodně špatně. Hlavním důvodem velbloudího toulání se podél silnic je především lenost na všech frontách. Jednak novodobí pasáčci, dnes už v duchu doby motorizovaní, mají své svěřence snadno nadosah. Jednou za pár dní sednou do teréňáku a zajedou spočíst své stádo. Dále je to lenost zvířat samotných: velbloudi (společně s kozami a ovcemi) zde plní podobnou funkci jako posvátné krávy a ne až tak posvátní vepříci a osli v indických ulicích – tedy likvidují po lidech část odpadů. Vzhledem k arabskému způsobu nakládání s odpady se asi nemají tak zle, byť polyetylén i tvrdý papír je pramálo bohatý na živiny.

Nechybělo mnoho, a s tímto dojmem bychom přijeli z Ománu domů a chodili s ním po zbytek života. Náhoda tomu ale chtěla jinak.

Jednoho pozdního odpoledne jsme si po cestě do našeho oblíbeného coffee shopu (kam jsme po večerech jezdili meditovat v oblacích vodního dýmu) povšimli cedule s velbloudem, na které jsme při bližším zkoumání objevili nápis 'Omani camel breeding centre'. O několik dní později jsme si na velbloudí farmě udělali krátkou zastávku. Jak je to v kraji zvykem, zaparkovali jsme vůz na štěrkové krajnici rovnou u dálnice a vydali se na průzkum, vybaveni neomalenou zvědavostí.

Hned v bráně z palmových větví nás málem přejela dodávka a strhnul se křik. Vzrušením křičela skupinka dětí vidouce bílé tváře (tou dobou spálené do ruda), opodál řičeli velbloudi a nejhlasitěji halekal distingovaně vyhlížející Arab (nejspíše zdejší šéf) v oné odjíždějící dodávce. Zjevně pochopil náš úmysl a snažil se nám důrazně vysvětlit, že „no problem“ a ať si to tady prohlédneme a prohlídku si řádně užijeme. Vcházíme do areálu, který na první pohled připomíná spíše symbolicky oplocený náhodně vybraný kousek pouště, po kterém se potulují více než dvě stovky majestátných korábů pouště. Dospělí velbloudi se poflakují buď ve výbězích, nebo se potulují okolo výběhů se svázanýma nohama. Malá velblouďata se poflakují úplně na volno. Zdravíme se se skupinkou pákistánských pracovníků, kteří zrovna rozvážejí svým chovancům několik metráků zeleniny ke svačině.

Hned ze začátku naší mini-exkurze nás jeden z místních odvádí kamsi ke kraji, kde rukou zašátrá v něčem, co na první pohled připomíná volně loženou haldu velbloudích chlupů. Z haldy se nemotorně klube nedávno novorozené velbloudě, které chvilku bojuje se svými metr dlouhými nohami, než najde cestu k podbřišku matky velbloudice, stojící nedaleko. Ta, zatím co my stojíme okouzleni zázrakem zrození a prvních krůčků nového života, nevzrušeně pokračuje v devastaci pečlivě pěstěné zeleně a nechává pracovat instinkty svého potomka při hledaní prvního oběda.

Dáváme do řeči s dalším ošetřovatelem. Vládne angličtinou a ochotně nám zodpovídá naše zvídavé dotazy. Pracuje zde na farmě již tři roky jako hlavní veterinář. Po studiích (doma v Egyptě, v celém Ománu není kde tento obor studovat) našel v novinách inzerát, přestěhoval se do Ománu, založil zde rodinu a stará se o své oblíbence. Zdejší farma chová 235 velbloudů, o které se stará asi 30 lidí. Úlohou velbloudů je patřičně se rozmnožovat a pečovat o mladé, po ránu a v podvečer v čase jídla být na svém místě u koryta a závodní jedinci si jdou v sezóně občas i zaběhat.

Ačkoliv se o velbloudech praví, že je lze živit třeba papundeklem či starými botami, zde dostávají palmového listí a výhonky bambusu. Dospělé zvíře za den spořádá asi 15–20 kg této zelené, k tomu ještě asi kilo nebo dvě zrní. Zelenina pro velbloudy se pěstuje na přilehlých lánech, v patřičný čas ji ošetřovatele nasekají mačetami a rozvozí jednotlivým skupinkám. Velbloudí se tváří, že žijí v dostatku. O jídlo se příliš neperou, a někteří dokonce žoviálně mávají kusem bambusu a napodobují artistická vystoupení, která s kabelkou předvádí různé pracovnice alternativního průmyslu. Svoji porci velbloudi zapíjí notnou dávkou vody, v letním období až deseti litry. V zimě se pitím nezatěžují, stačí jim množství obsažené v potravě.

Na naší farmě krom chovných velbloudic opečovávají i velbloudy chované “na krásu” a hlavně velbloudy závodní. Chov velbloudů je v dnešní době nepříliš lukrativní, nicméně v Ománu zůstává důležitou kulturní tradicí (a proto je částečně dotován vládou) a velbloudi stále mají celou řadu využití.

V některých oblastech venkova zůstávají velbloudi důležitým zdrojem obživy, zpravidla ve formě mléka a masa. Dodnes například na svatebních hostinách, které jsou velkolepou součástí zakládání manželství, velí tradice servírovat velbloudí řízky. Velbloudí závody jsou v Ománu podobně populární jako koňské dostihy ve staré dobré Anglii. Sjedou se fanoušci ze všech společenských vrstev, velbloudi si zaběhnou pár koleček a bookmakeři si namastí kapsy. Pro představu, cena hospodářského velblouda přijde na cca 800 amerických dolarů, závodní velbloud vyjde i na statisíce, nicméně dobrý velbloud si na sebe takovou částku zakrátko vydělá zpět.

Poslední oblastí, kde velbloudí hrají nezastupitelnou roli, je turistický ruch. Jednak se průměrný turista rád přidá k davu místních fanoušků na velbloudích dostizích, dále je velbloud významným symbolem světa beduínských obyvatel nehostinné putiny a jako takový je k vidění na rozličných suvenýrech, jejichž nákupem turisté mírně podporují domorodé umělce a řemeslníky a významné přispívají na živobytí prodejcům suvenýrů.

S velbloudy je to tady asi opravdu tak, že z kdysi významného aspektu života se stává hobby pro pár podnikavců a nadšenců, ať už v oblasti sportu, cestovního ruchu nebo tradiční gastronomie. Avšak na rozdíl od divokých koní, krav a ovcí si ještě našli svůj životní prostor jako součást krajiny, kterou byli dříve, než si jeden neznámý beduín ochočil prvního velblouda.

Nechť vám vaše velbloudí stádo prosperuje a vzkvétá!

Athaj

Líbí se vám článek? Budu rád, když jej nasdílíte!

Fotogalerie

Také na cestě:

Comments



C P T Y X